Menelmacar: Já s tebou naprosto souhlasím . Moc dobře vím o Tolkienově názoru na alegorii v literatuře a z toho důvodu by mě ani nenapadlo považovat Eärendilův příběh za nějakou zamýšlenou alegorii Krista (stejně jako s tím Gandalfem, o tomhle srovnání jsem už taky slyšel).
Měl jsem ale na mysli něco trochu jiného. Šlo mi jednak o momentální subjektivní dojem, souvislost, které jsem si najednou všiml a zatím jsem o ní nikde jinde neslyšel (na rozdíl třeba od toho Gandalfa). Jde jenom o tu určitou podobnost. Jak píšeš, daly by se v Tolikenově díle určitě stejně tak najít prvky třeba ze života Buddhy, ale vzhledem k tomu, z jakého prostředí toto dílo vychází, je hledání souvislostí s křesťanstvím určitě víc na místě. Přičemž ale právě to, že mezi některými prvky příběhů existuje podobnost, nemusí znamenat (a při zmiňovaném Tolkienově postoji skoro jistě neznamená), že by se mělo jednat třeba o nějaký záměrný odkaz na Bibli; daleko spíš jde o to, že prostě uznávání určitých (například) morálních principů vede k tomu, že určité, z nich vycházející, prvky se v příbězích mohou vyskytovat v různých prostředích, různých situacích, různém měřítku, takže mezi nimi může být podobnost, aniž by tu byla přímá souvislost. Proto si myslím, že není nic špatného na tom, všímat si určitých takovýchto souvislostí, i když samozřejmě je důležité být si vědom, že o záměrnou alegorii se v Tolkienově případě určitě nejedná.
Ale ještě abych se vrátil k tomu Eärendilovi. Ještě je tu jedna věc, kvůli které podle mě má smysl se o té zmínit. Jde o jeho smysl v příběhu, v historii, širší souvislost. Zatímco například u Gandalfa je to jeho povolání nazpět ze smrti (čímž si vysloužil srovnávání s Kristem) jenom určitou epizodou v jeho příběhu (ačkoliv samozřejmě zapadající do celkové mozaiky), tak v případě Eärendila představuje jeho čin naprosto zásadní věc v historii Středozemě. Eärendila si nepřipomínáme proto, že postavil nejkrásnější loď, že byl největším námořníkem své doby, že zabil Ancalagona Černého. To všechno je naprosto nedůležité ve srovnání s tím, čím si zasloužil nehynoucí dík obyvatel Středozemě - že on jediný promluvil za ně za všechny a vysloužil si slitování Valar. Přičemž není důleřité, co přesně udělal, jak to udělal, ale jaký to mělo význam pro svět. Proto jsem si téhle souvislosti všiml. A ještě jednou říkám, že tím samozřejmě nechci naznačovat, že by se mělo jednat o alegorii, ale prostě je tu krásně vidět, jak je Tolkienovo dílo křesťanské (aniž by tu muselo být křesťanství explicitně zobrazeno, tak jako u zmiňovaných rytířů krále Artuše). Mimochodem, to je něco, co u většiny moderní fantasy (bohužel) chybí...
|