Jistě, ale stejně tu můžu najít prvky příběhů ze života Buddhy nebo třeba z Babičky. Tahle alegorie Krista bývá viděna i u mnoha jiných postav. Třeba v zmrtvýchvstání Gandalfa. Tohle je onen článek ze Ztracené cesty do Středozemě v překladu Marka Dekastella. Je tu nějaká souvislost?: Nebesa, ne! To by znamenalo literární zobrazení Kristova ideálu, který Tolkien považoval v příbězích za nežádoucí. Přímo to poznamenal v komentáři k artušovským legendám: "...týkají se a explicitně obsahují křesťanskou víru. Z důvodů, které nebudu rozebírat, se mi to zdá osudné. Mýty a pohádky, jako všechno umění, obsahují a zobrazují morální a náboženské pravdy (nebo omyly), ale ne explicitně, ne v nám známé podobě z reálného světa." (Dopis 131) To neznamená, že se mu artušovské příběhy nelíbili, líbili, měl však pocit, že takové přímé spojení mezi jednou z postav a Kristem je alegorické - a to se mu hrubě nelíbilo. Dále, v jednou ze svých dopisů, popírá tento typ alegorie (kterému se ve svých příbězích snažil vyhnout): "Tak Gandalf čelil smrti a utrpěl smrt a vrátil se nebo byl poslán zpět, jak říká, s větší mocí. Ale i když to může připomínat Evangelia, zdaleka se nejedná o stejnou věc. Vtělení Boha je nekonečně větší věc, o níž by jsem si nedovolil psát. Zde se zajímám pouze o Smrt jako fyzickou a duchovní součást přírody, o Člověka a o Naději bez záruk." (Dopis 181) Přesto Tolkienovo dílo je náboženské a on sám to otevřeně připouští. I když on sám neměl rád alegorii, do svého díla symbolicky vtělil náboženské představy a víru. Gandalfova smrt a návrat by měl symbolizovat, že se oběť pro dobrý důvod může změnit v něco jiného, povýšit a získat jiný, vyšší smysl.
|