| Z taktického hlediska byli Maledhrim (elfové z Temného hvozdu) vojáci na dvě věci, což se projevilo už ve válce Posledního spojenectví. Zkrátka to nebyli válečníci do pole, ale maximálně na partyzánský boj. I vyhnání Saurona z Dol Gulduru se uskutečnilo společně s armádami Lothlóriénu a Roklinky. Když by tedy Maledhrim museli bojovat ať už ze zálohy nebo přímo frontálně, nechal by je Sauron buď pobít silami z Dol Gulduru, anebo by obkíčil všechny možné cesty, a pak by les třeba zapálil, nebo by stejně vymyslel nějakou skřetovinu. Myslím že za Moře by nepustil nikoho, protože si myslím, že se v něčem poučil od Morgotha, kterého setřeli aź Valinorští. Tímto nijak nezpochybňuji sílu elfů, jejich nesmrtelnou nenávist a jejich nezpochybnitelnou převahu nad skřety a odhodlání bojovat proti Sauronovi a jeho služebníkům. Ale taková byla fakta na konci Třetího věku, když se Válka o Prsten rozlévala po Středozemi. O Gondorských snad radši ani nemluvit, jejich směšné počty a duševní nestálost jejich velitele byla popsána v Návratu Krále. Prostě, Válku o Prsten vyhrál Frodo, ostatní mu jen pomáhali.
|