| Lútien byla dost zvláštní. Táta Největší ze Sindar, máma Maia. A jako jedináček zřejmě zdědila to nej. z obou a ke všemu LÁSKA. Dokonce tak velká, že byla ochotna vzdát se pro ni nesmrtelnosti. To se všechno počítá. Ještě je potřeba vzpomenout na Huana, bez kterého by to taky nebylo tak jednoduché. Navíc jako jediná Morghotovi zazpívala, to nikoho před tím nenapadlo, každý na něj jenom troubil a vytahoval zbraně, případně sítě. Osud tedy spíše Eruova podpora hraje do karet dobrým dost často. Například vyslání Olorina a jeho zmrtvýchvstání je toho jasným důkazem. To že hobit co bodl Krále Angmaru do Achilovky neměl v ruce rybičku, ale elfskou dýku, že Jeden našel Bilbo a ne trpaslík, že isildur nahmátl úlomek Narsilu a jen tak naslepo usekl Sauronovi to nejdůležitější, že ......je toho zkrátka víc kde je cítit zásah náhody větší než malé. Podobně působí náhody opačné po Húrinově prokletí Morghotem se to špatnými náhodami jenom hemží - Belegova smrt, nevědomý incest, prostě jedna tragédie na pokračování. Mimochodem osobně považuji Narn-i-chín-Húrin za nejlepší část Sillmarillionu.
|