Takže zkusím to tedy nějak tak zběžně přeložit, ale ne úplně doslova, tak mě prosím nechytejte za slovo....
Nemyslím, že by Tom potřeboval nějaké filozofování, a není ani filozofováním upraven. Ale mnoho lidí ho považuje za podivný element příběhu. Z historického hlediska jsem ho v příběhu použil proto, že jsem ho jako postavu vymyslel už dřív, nezávisle, a chtěl jsem nějaké 'dobrodružství' po cestě. Ale ponechal jsem ho v příběhu tak jak byl, protože představuje určité věci, které se jinak nevyskytují. Nezymýšlím ho jako alegorii ... ale alegorie je jediný způsob, jak představit jisté funkce: Tom je tak 'alegorie', nebo ukázkové vtělení čisté (skutečné) přírodní vědy: duch, který touží po znalostech o jiných věcech, jejich historii a povaze, prostě protože jsou 'jiné' a nezávislé na mysli, která je zkoumá; duchstejně starý jako rozumné myšlení a naprosto se nezabývající 'děláním' něčeho se znalostmi: Zoologie a botanika, nikoli chovatelství a zemědělství. Dokonce i u elfů těžko najdeme něco takového: Jsou to hlavně umělci. T.B. taky ukazuje jiný vztah k Prstenu a neschopnost Prstenu mít na něj vliv.
Ať už při vyprávění příběhu, nebo pro zjišťování něčeho (jakkoli zásadního) je potřeba soustředit se na relativně malou část světa - a z takového úhlu pohledu bude mnoho věcí vynecháno, zkresleno, nebo se bude zdát, že vybočuje ze známých pravidel. Moc Prstenu nad všemi zůčastněnými včetně Čarodějů není klam - ale není to celý obraz světa.
Jinými slovy - Tolkien nám tu naznačuje, že Tom se prostě nedá vysvětlit na základě zbytku příběhu...
|