Zahučely rohy, rozlehly se v horách,
míhaly se meče v poli pod městem.
Klusali koně do Kamenné země
jak vítr s jitrem. Válka jiskřila.
Tam padl Théoden, proslulý Thengelovec;
do zlaté síně, do zelených luk,
na pláně severní on nepojede zpět,
vojska velitel. Harding a Guthláf,
Dúnhere a Déorwine, Horn a Fastred
krev dali kraji dalekému:
v Mohylách u Mundburgu mlčky práchnivějí
s pobratimy svými, pány z Gondoru.
Nevrátí se Hirluin nazpět do svých hor;
ani starý Forlong do svých světlých planin,
tam do Arnachu, do své domoviny
ve slávě; ani statní lučištníci
Derufin a Duilin k vodám dumavým
hluboké Morthondy, do které hledí hory.
Smrt za jitra i za soumraku
přijali páni jako poddaní.
Spí sladce v Gondoru u Velké řeky
šedé jak slzy, stříbrem svítící.
Rděla se tenkrát ryčná její voda:
do pěn a krve slunce klesalo,
hory jak majáky hořely za večera,
rudá padala rosa v Rammas Echoru.
Zahučely rohy, rozlehly se v horách,
míhaly se meče v poli pod městem.
Klusali koně do Kamenné země
jak vítr s jitrem. Válka jiskřila.
Tam padl Théoden, proslulý Thengelovec;
do zlaté síně, do zelených luk,
na pláně severní on nepojede zpět,
vojska velitel. Harding a Guthláf,
Dúnhere a Déorwine, Horn a Fastred
krev dali kraji dalekému:
v Mohylách u Mundburgu mlčky práchnivějí
s pobratimy svými, pány z Gondoru.
Nevrátí se Hirluin nazpět do svých hor;
ani starý Forlong do svých světlých planin,
tam do Arnachu, do své domoviny
ve slávě; ani statní lučištníci
Derufin a Duilin k vodám dumavým
hluboké Morthondy, do které hledí hory.
Smrt za jitra i za soumraku
přijali páni jako poddaní.
Spí sladce v Gondoru u Velké řeky
šedé jak slzy, stříbrem svítící.
Rděla se tenkrát ryčná její voda:
do pěn a krve slunce klesalo,
hory jak majáky hořely za večera,
rudá padala rosa v Rammas Echoru.
Zveřejněno: 24. září 2004