Otázka, co se ve skutečnosti stalo s enkami, nebyla v rámci příběhu jednoznačně zodpovězena. Nicméně, Tolkien tento problém zmínil ve dvou svých dopisech, a jakkoli opatrně uváděl svá tvrzení slovy "Myslím si" a "Nevím", celkové vyznění těchto komentářů je pesimistické. Navíc se nezdá, že by v této otázce měnil svůj názor v průběhu času. Následující pasáž byla napsána roku 1954 (vlastně ještě před vydáním Pána prstenů):
Všimněte si, že výše zmíněná Sauronova "taktika spálené země" dělá zničení země entek mnohem závažnější a záměrnější událostí, než bylo zjevné z hlavního příběhu, kde Stromvous říká pouze: "Našli jsme však poušť: všechno bylo vypálené a vyrvané z kořenů, protože tudy prošla válka."
Následující pasáž pochází z roku 1972, posledního roku Tolkienova života:
Zatímco výše zmíněné komentáře neznějí příliš nadějně, zůstává tu přeci jenom nerozluštěná záhada v rozhovoru, který spolu vedli Sam Křepelka a Ted Pískař v hostinci Zelený drak. Tato konverzace se nachází v druhé kapitole první knihy Pána prstenů a mnozí na ni poukazují jako na možný důkaz přežití entek:
Tento rozhovor se nachází v počáteční části příběhu, kdy má stále ještě tón "pohádky pro děti" podobné Hobitovi. Při prvním čtení je přirozená reakce vnímat tuto zmínku ve stejném duchu (tedy jako další podivná "pohádková" historka). Nicméně, jakmile se člověk dozvěděl o entech, je nemožné při této pasáži si na ně nevzpomenout. Tento dojem je posílen přímo Stromovousovými slovy k Pipinovi a Smíškovi:
Když tyto dva rozhovory uvážíme dohromady, působí domněnka, že to, co Jindra viděl, byla entka, přinejmenším věrohodně. Nicméně podle toho, co víme, Tolkien nikdy výslovně nespojil tuto epizodu s entkami, vlastně ji nikdy v žádném komentáři nezmínil. Takže nám nezbývá než spekulovat. (Fakt, že stvoření popsané jako větší než jilm by nemohl být ent, nic nedokazuje ani nevyvrací. Může naznačovat, že tento příběh byl jenom výmyslem podivínského hobita, ale stejně tak je možné, že čtyři metry vysoký ent by na nepřipraveného hobita působil obrovsky a příběho byl při vyprávění ještě zveličován.
Stejně tak nám nepomůže analýza textu. Tolkien sám, při diskusi o svých metodách tvorby, zmínil, že celé dobrodružství se Stromovousem bylo zcela neplánované, dokud nedošel k danému místu v příběhu.
Hrubé náčrty v HoMe potvrzují, že rozhovor Sama a Teda byl dán dohromady dlouho předtím, než entové vůbec vstoupili do příběhu (Return of the Shadow, 253-254; Treason, 411-414). Takže Tolkien je nemohl mít na mysli, když tuto pasáž psal, a musel to tedy původně být opravdu jenom náhodný, neurčitě fantastický element. Na druhou stranu, jak řekl o Tomu Bombadilovi, který také vstoupil do příběhu brzy: "Neponechal bych ho, kdyby neměl určitou funkci." Z toho vychází poměrně jasná implikace: cokoli v prvních kapitolách, co bylo ponecháno, zůstalo v příběhu z určitého důvodu. Když to Tolkien udělal se Samovým a Tedovým rozhovorem, muselo mu být jasné, jak moc bude naznačující. Ale jak to jde dohromady s temnějšími spekulacemi, vyjádřenými v jeho dopisech, je nejasné (leda že by později změnil názor).
Může to být případ situace, kdy byly Tolkienovy emoce v rozporu s jeho myšlenkami. T. A. Shippey ve své knize poznamenala, že "v drobných problémech měl měkké srdce." (Takže poníku Vilíkovi se podaří uprchnout, Stínovlas smí odejít na Západ s Gandalfem, a v pozdějších vyprávěních v UT se ukazuje, že Isildur se mnohem více zdráhal použít prsten, než by se zdálo podle Elrondovy rady, a že Galadriel mohla být zcela oproštěna od viny na Fëanorových zločinech). Je možné, že takový milovník stromů, jakým Tolkien byl, si přál zachovat alespoň naději, že enti a entky se jednou opět najdou a jejich rasa nezahyne. Ale nevítané závěry z toho, co nazýval "logika příběhu", se musely ukazovat nevyhnutelné.