Příhody Toma Bombadila

The Man in the Moon Stayed Up Too Late / Jak mužík z měsíce přišel pozdě velice


There is an inn, a merry old inn benealh an old grey hill, And there they brew a beer so brown That the Man in the Moon himself came down one night to drink his fill.

The ostler has a tipsy cat that plays a five-stringed fiddle; And up and down he runs his bow, Now squeaking high, now purring low, now sawing in the middle.

The landlord keeps a littie dog that is mighty fond of jokes; When there's good cheer among the guests, He cocks an ear at all the jests and laughs unlit he choices.

They also keep a horned cow as proud as any queen; But music turns her head like ale, And makes her wave her tufted tail and dance upon the green.

And O! the row of silver dishes and the store of silver spoons! For Sunday there's a special pair, And these they polish up with care on Saturday afternoons.

The Man in the Moon was drinking deep, and the cat began to wail; À dish and a spoon on the table danced, Òhå cow in the garden madly pranced, and the little dog chased his tail.

The Man in the Moon took another mug, and then rolled beneath his chair; And there he dozed and dreamed of ale, Till in the sky the stars were pale, and dawn was in the air.

The ostler said to his tipsy cat: 'The white horses of the Moon, They neigh and champ their silver bits; "But their master's been and drowned his wits, and the Sun'll be rising soon!'

So the cat on his fiddle played hey-diddle-diddle, a jig that would wake the dead: He squeaked and sawed and quickened the tune, While the landlord shook the Man in the Moon: 'It's after three!' he said.

They rolled ihe Man slowly up the hill and bundled him into the Moon, While his horses galloped up in rear, And the cow came capering like a deer, and a dish ran up with a spoon.

Now quicker the fiddle went deedle-dum-diddle; the dog began to roar, The cow and the horses stood on their heads; The guests all bounded from their beds and danced upon the floor.

With a ping and a pong the fiddle-strings broke! the cow jumped over the Moon, And the little dog laughed to see such fun, And the Saturday dish went off at a run with the silver Sunday spoon.

The round Moon rolled behind the hill, as the Sun raised up her head. She hardly believed her fiery eyes; For though it was day, to her surprise they all went back to bed!


Pod šedým kopcem znám starou hospodu, rád tam chodívám z mnoha důvodů, vaří tam pivo jak křen. I ten mužík, co je na Měsíci, zašel si tam vypít sklenici jednou, když končil se den.

Jejich podomek má kočku velikou, ta vám žije pivem a muzikou, na housle dovede hrát, chvilku basem, potom zakvičí, šmidli - fidli, skřipky kočičí poslouchá každý moc rád.

Dvoreček hlídá jim pejsek hlídací, ten, jak někde tiší legraci, musí hned u toho být, je to pes se smyslem pro psinu, jak ucítí nějakou koninu, začne se chechtat a výt.

Mají ve stáji rohatou kravičku, panských mravů, pyšnou trošičku, za hudbu dala by svět. Jak někde pár taktů zazvoní, ocas prohne, hlavu zakloní, k tanci se hotoví hned.

Mají tam také stříbrné talíře, blýskají se jim až k nevíře, a spoustu stříbrných lžic. Zvláštní příbor mají na neděli, pak ho leští celé pondělí, aby se jim blýskal víc.

Kočka se večer pivečka napila, šmidli-fidli, hrála jak zběsilá, za chvostem točil se pes. Talíř, lžíce tančí po stole, a kravička vzadu ve stodole po mlatě křepčí jak běs.

Mužík z Měsíce se hleděl sklenice, až usnul a spadnul z lavice, pod stolem snil pivní sen. Sálem zní kočičí písničky, šmidli-fidli, už hasly hvězdičky, studeně blížil se den.

Ve čtyři ráno podomek povídá kočce: "Měsíc nikdo nehlídá, co dělat, věděl bych rád. Koukni se nad kopec nahoru, úplněk se sklání k obzoru, mělo by se něco stát."

Bílí měsíční koně už v maštali uzdy hryzli, kopali, dupali. Šenkýř se do díla dal: začal třepat mužem z Měsíce, ten se však neprobral z opice a chrápal pod stolem dál.

Najednou kočka dupáka zahrála, hlava se jí taky už motala, nahlas se rozštěkal pes. Hosté, jak tu píseň slyšeli, horempádem skáčou z postelí, umrlec z hrobu by lez.

Vyvalili pak mužíka nahoru na kopec a výš, až k obzoru, na Měsíc dali ho spát. Přicválali měsíční koníci, kravička a talíř se lžící, kočka nepřestává hrát.

Kočičí dupák je píseň veselá, kráva tančí jako gazela a s ní křepčí celý dům. Koně s krávou se staví na hlavy, když tu struna uprostřed zábavy s ránou se přetrhla - bum!

Vyděsila se kravička roztomilá, v té hrůze Měsíc přeskočila, příbory popadl děs, prchá talíř středem ulice, za ním lžíce pádí v panice, hlasitě chechtal se pes.

Už se úplněk ukládá ke spánku, Slunce zvedá hlavu z červánků, začíná svítit a hřát. Říká si: "Svým očím nevěřím, všichni hosté lezou do peřin, ráno je, tak proč jdou spát?"



zpět