Příhody Toma Bombadila

Little Princess Mee / Princeznička Já


Little princess Mee Lovely was she As in elven-song is told: She had pearls in her hair All threaded fair Of glossamer shot with gold Was her kerchief made, And a silver braid Of stars about her throat. Of moth-web light All moonlit-white She wore a woven coat, And round her kirtle Was bound a girdle Sewn with diamond dew.

She walked by day Under mantle grey And hood of clouded blue; But she went by night All glittering bright under the starlit sky, And her slippers frail Of fishes' mail Flashed as she went by To her dancing-pool, and on mirror cool Of windless water played. As a mist of light In whirling flight A glint like glass she made Wherever her feet of sliver fleet Flicked the dancing-floor

She looked on high To the roofless sky, And she looked to the shadowy shore; Then round she went, And her eyes she bent And saw beneath her go A Princess Shee As fair as Mee: They were dancing toe to toe

Shee was as light As Mee, and was as bright; But Shee was, strange to tell, Hanging down With starry crown Into a bottomless well! Her gleaming eyes In great surprise Looked up to the eye of Mee: A marvellous thing Head-down to swing Above a starry sea!

Only their feet Could ever meet; For where the ways might lie To find land Where they do not stand But hung down in sky No one could tell Nor learn in spell In all the elven-lore

So still on her own An elf alone Dancing as before With pearls in hair And Kittle fair And slippers frail Of fishes' mail went Mee: Of fishes' mail And slippers frail And Kittle fair With pearls in hair went Shee!


Princeznička Já, něžná, líbezná (elfů sbor to o ní zpívá), perly ve vlasech. Něžně jako dech bílý závoj z ramen splývá a na tom závoji svítí zlatožluté jarní kvítí, démantová rosa ranní zdobí její pás. Bílé luny jas do hebkého roucha stkaný tělo objímá, v nočním vánku vlá jak mlha bílá.

Když šla září dne, v roucho blankytné, v šedý plášť se halila. Za noci ji zas halil luny jas a hvězd skvělý třpyt. Když ty hvězdy jasně svítí, v paprscích se botky třpytí, botky z šupin ryb. Když se v šeru roztancuje, kol ní víří, létá, pluje bílých jisker mrak.

Když se říční břehy setmí, dívá se na hvězdy letní, a když schýlí zrak k zetmnělé hladině vodní, vidí, jak se trávě pod ní tak jak ona tancem baví princeznička Tá, tak krásná jak Já, stejně nožku k nožce staví,

stejně líbezná, stejné roucho má, jenomže - hle, divná věc, nad bezednou hvězdnou plání hlavou dolů se tu sklání, ale tančí přec. V úbělové něžné tváři udivené oči září, hledí do očí Já. Obě víří, tančí spolu, jedna ale hlavou dolů, věc to podivná.

I střevíčky stejné mají, jimi jen se dotýkají, jimi jen, nic víc, jak se dostat k druhé dolu a jak si zatančit spolu, žádná neví nic.

Ani žádná elfská báje neukrývá ony taje, žádná z moudrých knih, a proto tu tančí sama malá krásná elfská dáma. Perly ve vlasech, sukénku jak dech, v botkách z šupin ryb tančí nocí Já. V botkách z šupin ryb, sukénku jak dech, perly ve vlasech tančí nocí Tá.



zpět