Většina z nás určitě Hobita zná, a pokud jste ho snad nečetli, tak si ho určitě přečtěte, je to krásná knížka a velice příjemné uvedení do světa Středozemě. I pro mě to byl první příběh ze Středozemě, se kterým jsem se setkal - a samozřejmě se mi natolik líbil, že jsem brzy musel pokračovat s Pánem prstenů. Protože Pán prstenů byl psán alespoň zpočátku jako přímé pokračování Hobita, člověk si může vychutnat spoustu souvislostí, ať už jde o Pytlíkovy ze Sáčkova, zkamenělé zlobry, nebo trpaslíka Glóina v Roklince. A ostatně i sám Bilbo působí v Pánu prstenů hned jinak než jen jako nějaká vedlejší postava, pokud člověk zná příběh Hobita.
Zajímavá věc, která možná není úplně oobecně známá, je to, že když Tolkien psal Hobita, tak už nějakou dobu existovaly příběhy z Prvního věku Středozemě, které později daly dohromady Silmarillion; ale Hobit původně nebyl vůbec myšlený tak, že se odehrává v tomtéž světě. Použití některých jmen v příběhu - jako Elrond, meče z Gondolinu a podobně - mělo jen dodat starobylý nádech. Tolkien si tak vypůjčil z vlastních příběhů, jak to udělal ještě několikrát. Z tohoto důvodu je tak veliký rozdíl mezi stylem vyprávění Hobita a Silmarillionu. Teprve v Pánu prstenů postupně nabírá příběh větší vážnosti a blíží se tak duchu Silmarillionu.
Zveřejněno: 12. únor 2006
zpět