Gramatika

Podstatné jméno


Člen

Quenya má určitý člen i, který více méně odpovídá anglickému "the", například i eleni "hvězdy" = "the stars". Neexistuje tu žádný neurčitý člen, takže slova, která by v angličtině měla člen "a" nebo "an", jsou v Quenye bez členu.
Nicméně použití i v Quenye neodpovídá úplně přesně použití "the" v angličtině - v některých případech je quenijské slovo na rozdíl od angličtiny bez určitého členu. Příkladem je pozdrav elen síla lúmenn' omentielvo "hvězda svítí na hodinu našeho setkání", kde je slovo elen "hvězda" bez členu, zatímco v anglickém překladu se člen používá. Jiným příkladem je označení národů - Eldar "elfové" se používá bez členu, přestože v angličtině jako označení národa musíme použít "the Elves".
Pokud příslušné podstatné jméno začíná na samohlásku, i se, podobně jako anglické "a", "an", prodlužuje na in. V případě, že navíc předchozí slovo také končí samohláskou, člen se dokonce zkracuje na samotné n, které se zapisuje s apostrofem, označujícím vypuštění hlásky (opět podobně jako v angličtině). Známý příklad je zvolání utúlie'n aurë "den přišel", kde byla kvůli lepší výslovnosti zkrácena původní forma utúlie in aurë.

Čísla

Na rozdíl od většiny evropských jazyků, kde existuje pouze jednotné a množné číslo, v Quenye známe čísla čtyři: singulár, plurál, plurál partitiv a duál. Tvary pro jednotlivá čísla se pochopitelně také liší podle pádu, ale pro přehlednost bude lepší uvést všechny koncovky až u příslušných pádů - zatím tedy jen základní koncovky v nominativu.
Singulár
Jednotné číslo. Nepotřebuje další vysvětlení. Jako základní tvar nemá žádnou koncovku. Za zmínku stojí snad jen to, že další skloňování podstatného jména se odvíjí od zakončení v nominativu singuláru.
Plurál
Množné číslo. Stejné jako v češtině, snad není třeba vysvětlovat. Plurál se tvoří v závislosti na zakončení podstatného jména. Existují dvě možnosti:
Do první skupiny patří všechna podstatná jména zakončená souhláskou, ale také ta, která končí na -ë. Plurál se pak tvoří koncovkou -i. Koncové -ë se při tom vypouští. Například aran "král", taurë "les" tak mají množná čísla arani "králové", tauri "lesy".
Druhou skupinu tvoří podstatná jména zakončená na všechny ostatní samohlásky, ale také také na skupinu -ië. Plurál se u nich tvoří přidáním koncovky -r; to znamená, že z cirya "loď" nebo tië "cesta" vznikne ciryar "lodě" a tier "cesty".
Plurál partitiv
Funkce tohoto čísla a rozdíl oproti normálnímu plurálu nejsou úplně přesně objasněny, ale podle dostupného materiálu se zdá, že plurál partitiv označuje část z určitého celku nebo z větší skupiny. Známý příklad je i falmalinnar "na pěnící vlny" (doslova "na vlny"). Bez koncovky alativu -nnar (viz níže) tu máme tvar i falmali, který znamená asi zhruba "mnohé vlny", jako část z většího počtu.
Koncovka plurálu partitivu je -li pro slova končící samohláskou, případně -eli pro slova končící souhláskou. Například cirya "loď" -> ciryali "některé lodě". Tam, kde je to možné (pravděpodobně slova končící na -l, -r a možná -n) se ale spíš používá zkrácená forma, kdy se přidá pouze -li a nevhodný shluk souhlásek (**-rl-, **-nl-) se asimiluje na -ll-. Například z casar "trpaslík" tak vznikne plurál partitiv casalli (místo nepoužitelného **casarli).
Duál
Jak název napovídá, duál se používá pro označování dvojic, párů. To platí zejména zejména pro přirozené páry, jako jsou ruce, nohy nebo oči jednoho člověka. Ale používá se o pro jiné dvojice, které nějakým způsobem patří k sobě.
Duál se tvoří koncovkou -t, jako například ve slově ciryat "dvojice lodí". Pokud ale poslední souhláska základu slova je d nebo t, použije se místo toho koncovka -u, která může i nahradit koncovou samohlásku: například z alda "strom" tak vznikne výraz Aldu "Dva stromy" (označení pro Laurelin a Telperion).

Pády

Podstatné jméno v Quenye se může vyskytovat v deseti pádech, ačkoli ne všechny se skutečně používají a některé z nich se dají vyjádřit opisem. Problém s tvořením různých tvarů u některých pádů a čísel je v tom, že neznáme úplně přesně všechny možné tvary, případně nevíme, kdy přesně se použije jeden tvar a kdy jiný, takže občas nezbývá než trochu domýšlet a předpokládat, jaká přesně platí pravidla.
Nominativ
Jako český 1. pád. Je to základní, neskloňovaný tvar podstatného jména. Ve větě se vyskytuje zpravidla jako podmět (například Aurë entuluva "Den znovu přijde"), ale také jako předmět (rozdíl proti češtině - např. aran harya i rië "Král má korunu"). V jednotném čísle nemá nominativ žádnou koncovku, v dalších číslech pak příslušné koncovky, které už byly popsány výše, to znamená v plurálu -i nebo -r, v partitivním plurálu -li a v duálu -t nebo -u.

Akuzativ
Jako český 4. pád, to znamená, že funguje hlavně jako předmět slovesa. Akuzativ se používal v Quenye ve Valinoru, ale od té doby, co Noldor přišli do Středozemě, se jejich jazyk mírně zjednodušil a jednou z těchto změn bylo i opuštění akuzativu; jeho funkci od té doby převzal nominativ. Tvary akuzativu se tak vyskytují jenom v knižní Quenye, a proto není nutné si je pamatovat.
Podstatná jména končící na souhlásku zřejmě nemají akuzativ nijak odlišený. Pokud jde o slova končící na samohlásku, tvoří se akuzativ tak, že se tato samohláska jednoduše prodlouží. Například cirya "loď", osto "město" -> ciryá, ostó. Výše zmíněná věta o králi by tak ve valinorské Quenye vypadala takto: Aran harya i rié.
V plurálu se akuzativ tvoří přidáním koncovky -i, a to bez ohledu na zakončení podstatného jména. U slov končících na souhlásku tak zůstává akuzativ stejný jako nominativ; u slov končících na samohlásku dojde ke změně, takže například haryan ciriai "mám lodě".
V plurálu partitivu se přípona -li prodlužuje na -lí U duálu je rozdíl jenom v případě koncovky -u, která se v akuzativu prodlouží na -ú.

Genitiv
Jako český 2. pád. Genitiv, stejně jako posesiv, se ale často dá do češtiny přeložit prostě jako přídavné jméno se stejným významem. Koncovka genitivu je -o, přičemž pokud podstatné jméno už končí na -o zůstane koncovka "neviditelnou" a pokud končí na -a, tak se koncové **-ao zkracuje na -o. Příklady genitivu jsou róma Oromëo "Oromeho roh", Indis i ciryamo "námořníkova žena" nebo Vardo tellumar "Kupole Vardy".
V plurálu je koncovka genitivu -on, ovšem nepřipojuje se přímo k základnímu tvaru podstatného jména, ale k nominativu plurálu (koncovka -r nebo -i), takže celá koncovka je pak buď -ron nebo -ion podle základního zakončení podstatného jména. Známý příklad je Quenta Silmarillion, doslova "Příběh silmarilů", nebo rámar aldaron "křídla stromů" - poetické označení větví. Na rozdíl od češtiny ale genitiv může stát i sám, takže název Silmarillion se dá přeložit jako "O silmarilech". Podobně název známého webu o Tolkienových jazycích je Ardalambion "O jazycích Ardy".
V partitivním plurálu se genitiv tvoří podobně jako u normálního plurálu - tedy připojením koncovky -on k tvaru nominativu, v tomto případě tedy koncovce -li. Výsledná koncovka tak je -lion.
U duálu se použije pozměněná koncovka -to, takže například genitiv "dvou lodí" bude znít ciryato.

Posesiv
Nazývá se někdy také přivlastňovací nebo adjektivní pád. Tolkien sám ho popsal jako "přivlastňovací-adjektivní genitiv". Jeho obecná funkce je podobná jako u genitivu, vyjadřuje vlastnictví. Hlavní rozdíl proti genitivu je v tom, že posesiv se použije, pokud mluvíme o skutečném vlastnictví. Tolkien sám uvádí jako příklad už zmíněnou frázi "Oromeho roh". Tu přeložíme jako posesiv róma Oroméva, pokud mluvíme o rohu, který skutečně patří Oromemu, zatímco genitiv róma Oromëo označuje spíš roh, který od Oromeho pochází. Někdy ale toto rozdělení není úplně jednoznačné a genitiv se pravděpodobně dá použít i místo posesivu, jako v už zmíněném příkladu Vardo tellumar "Vardiny kupole"; tam ale použití genitivu místo posesivu může znamenat také důraz na to, že kupole vytvořila Varda, spíše než na to, že jí patří. Nejlepší tak je řídit se při používání genitivu a posesivu jazykovým citem.
Kromě základního významu se ještě posesiv používá pro materiály a látky, ze kterých se něco skládá. Známý příklad je yuldar miruvóreva "doušky medoviny".
Koncovka posesivu je u slov končících na samohlásku -va, u slov končících na souhlásku pak -wa. Takže například aran "král" -> aranwa "králův". Samohláska před koncovkou se někdy prodlužuje, a to v těch případech, kdy je potřeba umožnit, aby na této slabice mohl ležet přízvuk (podle pravidel výslovnosti). Například Oromë -> Oroméva, protože pokud by se -e- neprodloužilo, musel by přízvuk ležet na třetí slabice od konce, která je krátká - a Quenya se vyhýbá tomu, aby přízvuk ležel na krátké slabice.
V plurálu se používá koncovka -iva, například macili mahtaríva "meče válečníků". (-i- se zde opět prodlouží, aby na něm mohl ležet přízvuk)
V partitivním plurálu se posesiv tvoří koncovkou -líva a v duálu koncovkou -twa.

Dativ
Jako český 3. pád. Koncovka dativu je -n, například ve větě I nís antanë i hínan anna. "Žena dala dítěti dar". Pokud podstatné jméno končí souhláskou, použije se koncovka -en, například: Mahtar quentë i aranen menta. "Bojovník sdělil králi zprávu".
V plurálu se používá koncovka -in, takže například lindanë nildoin "zpíval přátelům".
Plurál partitiv má koncovku pro dativ -lin.
U duálu se dativ vytvoří přidádím -t ke koncovce -n, čímž vznikne koncovka -nt, což je mimochodem v Quenye jediný známý příklad dvojice samohlásek na konci slova.

Lokativ
Funkce lokativu se dá nejlépe shrnout tak, že je to odpověď na otázku "kde?". Jinými slovy, lokativ popisuje určité umístění. Známý příklad je v Cirionově přísaze: Nai tiruvantes i hárar mahalmassen mi Númen "Ať ji střeží ti, kteří sedí na trůnech Západu". Do češtiny se lokativ většinou dá přeložit pomocí předložky "v", "na", případně jiné, podle kontextu.
Lokativ se v jednotném čísle tvoří příponou -ssë; pokud slovo končí souhláskou, tak -essë. Takže od slov taurë "les" a lor "sen" vzniknou slova tauressë "v lese" a loressë "ve snu".
V plurálu se používá pro lokativ koncovka -ssen (případně -issen, pokud slovo končí na souhlásku). Jako příklad se dá použít už zmíněný tvar mahalmassen "na trůnech" od slova mahalma "trůn". Jiný příklad je carissen "v domech" od car "dům".
Plurál partitiv tvoří svůj tvar lokativu opět podobně, a to přidáním pádové koncovky za koncovku -li. Výsledná koncovka tak je -lissë nebo -lissen (pravděpodobně je možné použít obě varianty).
Duál pak používá koncovku -tsë, takže například ciryatsë "na dvou lodích".

Ablativ
Význam ablativu se dá vyjádřit předložkami "z" nebo "od" ve významu "směrem odněkud". Příkladem je třeba Elendilův výrok Et Eärello Endorenna utúlien "Z Moře jsem přišel do Středozemě".
Koncovka v jednotném čísle je -llo (případně -ello). Ablativ má jak tvarem, tak i významem, určitou spojitost s genitivem, a přestože většinou se používají odlišně, v určitých případech, když mají k sobě významově blíž, je možné koncovky -llo a -o zaměnit.
V plurálu je možné tvořit ablativ dvěma způsoby: koncovkou -llor nebo -llon, které jsou podle všeho volně zaměnitelné. Pokud je to potřeba, před koncovku se opět vkládá -i-. Takže například osto "město", erin "zřícenina" -> ostollor nebo ostollon "z měst", erinillor nebo erinillon "ze zřícenin".
U plurálu partitivu se postupuje opět stejně, přidáním pádové koncovky ke koncovce -li tak vznikne koncovka -lillo (nebo také -lillon).
V duálu se zase vkládá -t-, výsledná koncovka tak je -lto.

Alativ
Má přesně opačný význam než ablativ. Dá se vyjádřit předložkami "do", "k", "na" ve významu "směrem někam". Příklad alativu je ve stejné frázi, která už ilustrovala použití ablativu: Et Eärello Endorenna utúlien "Z Moře jsem přišel do Středozemě".
Základní koncovka pro tvoření alativu je -nna (případně -enna). Takže například ambo "kopec", aryon "dědic" -> ambonna "na kopec", aryonenna "k dědici". V plurálu se alativ tvoří koncovkou -nnar (případně -innar), například tedy ambonnar "na kopce" nebo aryoninnar "k dědicům".
Plurál partitiv tvoří svůj alativ opět podobně jako u dalších pádů, vznikne tedy koncovka -linna nebo -linnar. V tomto tvaru je také jeden z nejznámějších příkladů partitivního plurálu, slovo falmalinnar "na vlny".
U duálu pak použijeme koncovku -nta.

Instrumentál
Jako český 7. pád. Označuje nástroj kterým je něco děláno, nebo jednoduše důvod proč se něco děje. V Namárië jsou příklady laurië lantar lassi súrinen "jako zlato padají listy větrem" (díky větru) a i eleni tintilar airetári-lírinen "hvězdy se třpytí písní svaté královny.
Základní koncovka instrumentálu je -nen, v plurálu potom -inen. Příkladem je věta i carir quettar ómainen "ti, kteří tvoří slova hlasy (pomocí hlasů)", kde ómainen je instrumentál od slova óma "hlas".
Partitivní plurál má koncovku -línen (-li- se tady prodlužuje, aby slabika mohla nést přízvuk, podobně jako u posesivu) a duál se tvoří koncovkou -nten.

Respektiv
Názvem respektiv se označuje pád, který Tolkien uvádí v dopise napsaném Dicku Plotzovi (tento takzvaný Plotzův dopis je vlastně náš hlavní zdroj informací o quenijských pádech). Bohužel, Tolkien sám neoznačil tento pád žádným jménem, nespecifikoval jeho použití, ani se s ním nesetkáme v žádném Tolkienově textu. Jeho funkce je tak zatím naprosto neznámá, občas se mu říká i Záhadný pád. Koncovka je jednoduše -s, v plurálu -is, plurál partitiv -lis a duál -tes.
Zdroj: Ardalambion


Zveřejněno: 16. září 2005
zpět