Gramatika

Sloveso


Většina quenijských sloves se dá rozdělit na dvě kategorie. Menší skupinu můžeme nazvat základní slovesa. Tvoří je jenom základní kořen bez koncovky; to znamená, že mají tvar souhláska+samohláska+souhláska, nebo samohláska+souhláska. Mezi základní slovesa patří například tul- "přijít", not- "počítat", sil- "svítit", mat- "jíst" nebo quet- "mluvit" (qu se považuje za jednu souhlásku).

Větší skupina sloves se dá nazvat odvozená slovesa. Jejich hlavním rozlišovacím znakem je to, že jsou zakončené samohláskou -a. Skládají se ze základního kořenu a koncovky; nejčastějšími koncovkami jsou -ya a -ta. Například ze základního slovesa tul- "přijít" je možné vytvořit odvozená slovesa přidáním obou těchto koncovek. Vzniknou tak slovesa tulya- "přivést" a tulta- "svolat". U některých sloves se vyskytuje také méně obvyklá koncovka -na, například harna- "zranit", některá slovesa mají také koncovku tvořenou samotným -a, jako například ora- "nutkat".

Časy

Celkem je v Quenye známo pět časů: Aorist, přítomný, minulý, perfektum (předpřítomný) a budoucí. Tolkien s největší pravděpodobností vymýšlel ještě další časy, jako například předminulý, ale žádné takové formy nejsou doložené v dostupných textech.
Aorist
Aorist je nejjednodušší forma, a to jak významem, tak tvarem. Vyjadřuje základní, obecné skutečnosti a dá se více méně přirovnat k přítomnému prostému času v angličtině, protože tak ho většinou i Tolkien překládal. Příklad aoristu je například i carir quettar ómainen "ti kteří tvoří slova hlasy". Jde o popis elfů, takže se tady jedná o "nadčasovou pravdu".
Koncovka aoristu u základních sloves je , takže například od slovesa not- "počítat" je základní tvar aoristu notë "počítá". Nicméně pokud je ke slovesu připojena jakákoliv další koncovka, mění se -ë na -i-. Takže například množné číslo, tvořené koncovkou -r, bude notir "počítají". Stejný tvar carir se vyskytuje i ve výše zmiňovaném spojení "ti kteří tvoří slova hlasy".
U odvozených sloves je aorist totožný se základním tvarem a koncové -a zůstává stejné i pokud je připojena nějaká koncovka. Takže od slovesa lanta- "padat" je aorist lanta "padá", případně lantar "padají".
druh slovestvoření aoristupříklad
základní (před další koncovkou -i-)not- -> notë (při připojení koncovky pak noti- + [koncovka])
odvozená(beze změny)lanta- -> lanta
Přítomný čas
Quenijský přítomný čas se často označuje také jako průběhová forma. Popisuje události, které právě probíhají, a odpovídá tak nejlépe přítomnému průběhovému času, na rozdíl od aoristu (viz výše).
U základních sloves se přítomný čas tvoří přidáním koncovky -a a prodloužením samohlásky v kořenu slova. Například od slovesa tul- "přijít" tak vznikne přítomný čas túla "přichází" (jako anglické "is coming"). Koncovka -a zůstává stejná i v případě přidání dalších koncovek.
V případě odvozených sloves se také na konec přidává koncovka -a. Protože ale sloveso samotné už jedním -a končí, tak abychom se vyhnuli dvojici stejných samohlásek, první z nich se změní na -e-; sloveso je tak zakončeno -ëa. Například z tulta- "svolat" tak v přítomném čase vznikne tultëa "svolává". Samohláska v kořeni slova se v tomto případě neprodlužuje, protože v quenye nemůže být dlouhá samohláska před shlukem souhlásek. V případě odvozených sloves, které mají koncovku pouze -a, to ale možné je (protože neobsahují žídný shluk souhlásek), takže například sloveso ora- "nutkat" má přítomný čas órëa "nutká" (anglicky "is urging").
druh sloveszákladní
zakončení
tvoření
přítomného času
příklad
základní-´-atul- -> túla
odvozená-a´-ëaora- -> órëa
-ta, -ya (aj.)-tëa, -yëatulta- -> tultëa, harya- -> haryëa
"´" značí prodloužení samohlásky v kořenu slova
Minulý čas
U minulého času je situace o něco složitější. Sloveso v minulém čase je vždycky zakončené samohláskou (v množném čísle -er), která je často součástí koncovky -në. Základní slovesa musíme rozlišit podle toho, jakou souhláskou jsou zakončené, protože quenijská fonologie má některá omezující pravidla, kterých je třeba se držet.
Pokud sloveso končí na -r, -m nebo -n, vytvoří se minulý čas jednoduše přidáním koncovky -në, takže například ze sloves car- "dělat", tam- "ťukat" a cen- "vidět" vznikne v minulém čase carnë "viděl", tamnë "ťukal" a cennë "viděl".
U sloves končících na -p, -t a -c nemůže být použita koncovka -në, protože by vznikly shluky souhlásek -pn-, -tn- a -cn-, které nejsou v Quenye povolené. Tento problém je vyřešen tím, že -n- je místo toho vloženo do kořene slova před koncovou souhlásku. Vzniklé shluky -nt- a -nc- už jsou v pořádku. V případě sloves končících na -p dochází ještě k jedné změně, dané výslovností; místo -np- se tak použije -mp-. Například slovesa quet- "mluvit", tec- "psát" a top- "přikrýt" mají minulý čas quentë "mluvil", tencë "psal" a tompë "přikryl".
A nakonec slovesa, která končí na -l - u nich je situace podobná jako u předchozích skupin, až na to, že -n- se asimiluje a ve výsledku vznikne skupina -ll-. Minulý čas slovesa mel- "milovat" je tak mellë "miloval".
U odvozených sloves je tvoření minulého času mnohem jednodušší - vždycky připojíme koncovku -në. Od sloves tulta- "svolat" a harya "vlastnit" tak získéme tultanë "svolal" a haryanë "vlastnil".
U některých sloves končících na ya- existuje ještě jistá zvláštnost, která se odvíjí od významu, ale o tom se zmíním později.
Když to shrnu, slovesa v minulém čase mají v zásadě buď koncovku a vložené -n-, anebo koncovku -në. Výjimkou jsou pak slovesa na -l, kde místo -n- použijeme ještě jedno -l-. Aby byla celá situace přehlednější, můžete se podívat na tabulku.
druh sloveszákladní
zakončení
tvoření
minulého času
příklad
základní-r, -m, -n-rnë, -mnë, -nnëcar- -> carnë, tam- -> tamnë, cen -> cennë
-t, -c-ntë, -ncëquet- -> quentë, tec- -> tencë
-p-mpëtop- -> tompë
-l-llëmel- -> mellë
odvozená-ta, -ya (aj.)-tanë, -yanëtulta- -> tultanë, harya- -> haryanë
Předpřítomný čas
Perfektum neboli předpřítomný čas má v quenye podobný význam jako v angličtině (např. "he has come"). Dá se říct, že se jedná o děje, které se sice uskutečnily v minulosti, ale mají stále význam pro přítomnost, zpravidla proto, že nějakým způsobem trvají jejich následky. Na rozdíl od angličtiny (a například i němčiny), která pro vyjádření perfekta používá sloveso "to have", Quenya vyjadřuje předpřítomný čas jedním slovesným tvarem.
Tvoření perfekta je o něco složitější než u předchozích časů. Sloveso získá koncovku -ië (případně v množném čísle -ier), samohláska v kořenu slova se prodlouží a navíc se na začátek slova přidá přepona, která je tvořena stejnou samohláskou, jaká je v kořenu slova (tentokrát krátkou). Takže slovesa tul- "přijít", not- "počítat", car- "dělat", tec- "psát", ric- "zkroutit" mají perfektum utúlië "přišel", onótië "spočítal", acárië "udělal", etécië "napsal", irícië "zkroutil".
Pokud jde o odvozená slovesa, tak se postupuje podobně. Připojí se koncovka -ië, které v tomto případě nahradí koncové -a. Samohláska v kořenu se většinou neprodlužuje, protože tato slovesa obsahují shluk souhlásek, před nímž nemůže být v Quenye dlouhá samohláska (situace je podobná jako u přítomného času). Předpona se opět tvoří stejně jako u základních sloves. Kupříkladu ze sloves lanta- "padat", tulta- "svolat" a mapa- "uchopit, zmocnit se" tak vytvoříme perfektum alantië, utultië, amápië (v posledním případě se samohláska v kořeni prodlužuje podobně jako u základních sloves, protože po ní nenásleduje žádný shluk samohlásek).
Slovesa s koncovkou -ya se chovají podobně jako ostatní odvozená slovesa, až na to, že vzniklá koncovka -yië se zjednoduší na -ië. Protože koncovka -ya tím beze stopy zmizí, sloveso se pak chová jako základní, včetně prodloužení kořenové samohlásky. Například harya- "vlastnit", ranya- "bloudit" a tulya- "přivést" mají perfektum ahárië, aránië, utúlië. Protože se tato slovesa v tomto případě chovají jako základní, nedá se někdy perfektum odlišit (například slovesa tul- a tulya-).
druh sloveszákladní
zakončení
tvoření
perfekta
příklad
základní-[a]-´-iëtul- -> utúlië, not- -> onótië, car- -> acárië, tec- -> etécië, ric- -> irícië
odvozená-ta[a]- -tiëtulta- -> utultië
-ya[a]-´-iëharya- -> ahárië
-a[a]-´-iëmapa- -> amápië
[a] značí předponu tvořenou stejnou samohláskou jako je v kořenu
Budoucí čas
Quenijský budoucí čas se tvoří přidáním koncovky -uva (v množném čísle -uvar). Z car- "dělat", tul- "přijít" tak vznikne caruva, tuluva. Odlišnost je u sloves, kde se v minulém čase vkládá nosovka (-m-, -n-) to znamená těch, která končí na -t, -c a -p. U nich se stejná hláská vloží i v budoucím čase, takže například quet- "mluvit", tec- "psát" a top- "přikrýt" tvoří budoucí čas quentuva, tencuva a tompuva.
U odvozených sloves se postupuje stejně jako u základních, pouze se vypustí koncové -a. Slovesa lanta- "padat" a tulya- "přivést" tak například mají budoucí čas lantuva a tulyuva.
druh sloveszákladní
zakončení
tvoření
budoucího času
příklad
základní-t, -c-ntuva, -ncuvaquet- -> quentuva, tec- -> tencuva
-p-mpuvatop- -> tompuva
ostatní-uvacar- -> caruva, tul- -> tuluva
odvozená-ta, -ya (aj.)-tuva, -yuvalanta- -> lantuva, tulya- -> tulyuva

Další tvary

Kromě pěti známých časů se slovesa v Quenye mohou vyskytovat také v dalších tvarech: infinitivu, gerundiu a imperativu.
Infinitiv
Pokud se má ve větě objevit sloveso ve tvaru infinitivu, nepoužije se základní kmen slovesa, ale speciální tvary pro infinitiv. Základní slovesa získají v jednoduchém infinitivu koncovku ë, jako například sloveso quet- "mluvit" ve frázi polin quetë "umím mluvit". U odvozených sloves je jednoduchý infinitiv totožný s kořenem. Jak si můžete všimtout, tvary jednoduchého infinitivu jsou identické s aoristem.
Kromě jednoduchého infinitivu je ale možné v Quenye vytořit ještě prodloužený infinitiv. Ten se tvoří přidáním koncovky -ta k jednoduchému infinitivu, přičemž u základních sloves se koncové změní na -i-. Ze slovesa car- "dělat", které má jednoduchý infinitiv carë, tak například vznikne tvar carita.
Prodloužený infinitiv má stejný význam jako jednoduchý, rozdíl je ale v tom, že k prodlouženému se dají připojovat i další koncovky. Výše zmíněný infinitiv carita "udělat" se tak například přidáním předmětové koncovky -s "to" změní v caritas "udělat to".
Gerundium
Tvar zvaný gerundium je podstatné jméno, odvozené od infinitivu slovesa. V angličtině je tvořený koncovkou "-ing". Svým významem ve větě má často blízko k infinitivu; anglické gerunndium se také do podle významu občas do češtiny překládá spíš jako infinitiv než jako podstatné jméno. V Quenye je také jedna z možností, jak vyjádřit gerunduim, použití prodlouženého infinitivu s koncovkou -ita. Například carita se podle dá do angličtiny přeložit infinitivem "to do" i gerunduem "doing"; do češtiny to ale téměř vždy přeložíme spíš jako infinitiv "dělat".
Gerundium ale můžeme tvořit také dalším způsobem - koncovkou -ië. U odvozených sloves se tato koncovka chová podobně jako v předpřítomném čase, tzn. koncové -a je vypuštěno, případně u sloves končících na -ya je nahrazena celá koncovka. Ze sloves quet- "mluvit", not- "počítat", tulta- "svolat" tak vznikne quetië "mluvení", notië "počítání" tultië "svolání".
Ke gerundiu je možné přidávat pádovou koncovku -n pro dativ. Znamená to, že něco je za určitým účelem, pro něco. Sloveso enyal- "vzpomenout, připomenout" se tak vyskytuje například ve frázi Elenna nórëo alcar enyalien "Pro připomenutí slávy Země hvězdy".
Imperativ
Rozkazovací způsob neboli imperativ základních sloves je možné tvořit dvěma způsoby. Prvním je použité jednoduchého infinitivu s částicí á před slovem. Například ze sloves car- "dělat" a tec- "psát" vzniknou tvary á carë "dělej" a á tecë "piš". Kromě toho je možné tvořit infinitit koncovkou -a (podobně jako v přítomném čase, ale bez prodloužení kmenové samohlásky). V tomto případě pak nepoužijeme částici á. Z výše zmíněných sloves tedy můžeme vytvořit imperativ i takto: cara, teca.
U odvozených sloves je možné použít jenom první způsob, z částicí á. Většinou se ale tato částice zkrátí na a, a to tehdy, je-li na začátku dotyčného slovesa dlouhá slabika (je důležité si uvědomit, že jako dlouhá slabika se bere nejenom slabika s dlouhou samohláskou, ale také slabika s dvojhláskou a i slabika s krátkou samohláskou, pokud za ní následuje shluk souhlásek). Takže například tulta- "svolat" a laita- "chválit" mají imperativ a tulta "svolej" a a laita "chval"; zatímco třeba sloveso mapa- "uchopit" začíná krátkou slabikou, a proto použijeme dlouhou částici: á mapa "uchop".
Základní tvary imperativu se dají použít pro rozkaz jak v jednotném čísle tak i v množném. A laita tak může znamenat "chval" i "chvalte".
Zápor se od imperativu vytvoří změnou částice á nebo a na áva příp. ava. Například áva carë "nedělej" nebo ava tulta "nesvolávej".

Zvláštní slovesa

Ne všechna quenijská slovesa pasují úplně přesně do popsaného systému. "Nepravidelnosti" mají ale často zdůvodnění v propracovaném jazykovém a hláskoslovném vývoji Quenyi, který Tolkien vymyslel, a z tohoto pohledu naopak nejsou nepravidelné vůbec. Takže je lepší mluvit spíš o "zvláštních" než o "nepravidelných" slovesech.
Změna -r- -> -ndë
Jedním z příkladů historicky zdůvodněné "nepravidelnosti" je sloveso rer- "sít". Předpokládaný minulý čas tohoto slovesa by byl **rernë, podobně jako tir- -> tirnë. Ve skutečnosti ale minulý čas zní rendë. Vysvětlení této zvláštnosti leží v původu sloves: Zatímco sloveso tir- "střežit" přesně odpovídá původnímu kořenu TIR, takže r v tomto slově bylo vždycky r, koncové r ve slovese rer- "sít" vniklo z původního d - původní kořen je red. Minulý čas rendë je tvořen jednoduchým vložením nosovky stejným způsobem jako například u slovesa quet- -> quentë. Nicméně, jak se Quenya vyvíjela z prvotní elfštiny, původní d se přeměnilo na r tam, kde stálo samotné. A tak se z původního kořene RED stalo sloveso rer-, ale minulý čas rendë se nezměnil, protože tam d nestojí samo, ale ve shluku nd. Podobně asi bude fungovat i budoucí čas, který logicky bude renduva.
Do stejné skupiny jako sloveso rer- patří ještě slovesa hyar- "rozetnout", ser- "odpočívat" a nir- "tlačit", protože jsou odvozena od kořenů SYAD, SED, NID, takže minulé časy budou hyandë, sendë, nindë.
Minulý čas sloves na -ya
Mezi slovesy s koncovkou -ya se objevuje zajímavý jev - u některých z nich se i při tvoření minulého času koncovka vypouští. Jako příklad je známé sloveso farya- "dostačovat" s minulým časem farnë. Ještě zajímavější je potom sloveso ulya- "téci, lít", u kterého Tolkien zmiňuje, že má dva minulé časy, které se liší významem. V transitivním smyslu (s předmětem), tedy "lít něco" tvoří minulý čas pravidelně ulyanë, zatímco v intransitivním smyslu (bez předmětu), tedy "lít se, téci" tvoří minulý čas ullë. Je vypuštěna koncovka -ya a se slovesem se zachází, jako by to bylo základní sloveso ul-.
Podle dalších příkladů se tak dá odvodit, že vypouštění koncovky -ya v minulém čase se týká speciálně intransitivních sloves, jako je už zmíněné farya- "dostačovat".
sloveso lelya-
Oba dva výše zmíněné případy (tedy změnu souhlásky v kořenu a vypuštění koncovky -ya) kombinuje sloveso lelya- "jít". To má minulý čas, který na první pohled vypadá naprosto nepravidelně - lendë. Ale vychází z výše popsaných zákonitostí: Protože jde o intransitivní sloveso, je nejprve vypuštěna koncovka -ya a se slovesem se pak zachází jako se základním. Zde se ale musí vzít v úvahu původ slovesa, které pochází z kořene LED (původní tvar proto byl ledyâ, což se změnilo na dnešní lelya-). Minulý čas se tak tvoří podobně jako například od slovesa ser-.
Zdroj: Ardalambion



zpět