Gramatika
Sloveso
Většina quenijských sloves se dá rozdělit na dvě kategorie. Menší skupinu můžeme nazvat základní slovesa. Tvoří je jenom základní kořen bez koncovky; to znamená, že mají tvar souhláska+samohláska+souhláska, nebo samohláska+souhláska. Mezi základní slovesa patří například tul- "přijít", not- "počítat", sil- "svítit", mat- "jíst" nebo quet- "mluvit" (qu se považuje za jednu souhlásku).
Větší skupina sloves se dá nazvat odvozená slovesa. Jejich hlavním rozlišovacím znakem je to, že jsou zakončené samohláskou -a. Skládají se ze základního kořenu a koncovky; nejčastějšími koncovkami jsou -ya a -ta. Například ze základního slovesa tul- "přijít" je možné vytvořit odvozená slovesa přidáním obou těchto koncovek. Vzniknou tak slovesa tulya- "přivést" a tulta- "svolat". U některých sloves se vyskytuje také méně obvyklá koncovka -na, například harna- "zranit", některá slovesa mají také koncovku tvořenou samotným -a, jako například ora- "nutkat".
Časy
Celkem je v Quenye známo pět časů: Aorist, přítomný, minulý, perfektum (předpřítomný) a budoucí. Tolkien s největší pravděpodobností vymýšlel ještě další časy, jako například předminulý, ale žádné takové formy nejsou doložené v dostupných textech.
Aorist
Aorist je nejjednodušší forma, a to jak významem, tak tvarem. Vyjadřuje základní, obecné skutečnosti a dá se více méně přirovnat k přítomnému prostému času v angličtině, protože tak ho většinou i Tolkien překládal. Příklad aoristu je například
i carir quettar ómainen "ti kteří tvoří slova hlasy". Jde o popis elfů, takže se tady jedná o "nadčasovou pravdu".
Koncovka aoristu u základních sloves je
-ë, takže například od slovesa
not- "počítat" je základní tvar aoristu
notë "počítá". Nicméně pokud je ke slovesu připojena jakákoliv další koncovka, mění se -ë na
-i-. Takže například množné číslo, tvořené koncovkou -r, bude
notir "počítají". Stejný tvar
carir se vyskytuje i ve výše zmiňovaném spojení "ti kteří tvoří slova hlasy".
U odvozených sloves je aorist totožný se základním tvarem a koncové -a zůstává stejné i pokud je připojena nějaká koncovka. Takže od slovesa
lanta- "padat" je aorist
lanta "padá", případně
lantar "padají".
druh sloves | tvoření aoristu | příklad
|
---|
základní | -ë (před další koncovkou -i-) | not- -> notë (při připojení koncovky pak noti- + [koncovka])
|
odvozená | (beze změny) | lanta- -> lanta
|
Přítomný čas
Quenijský
přítomný čas se často označuje také jako
průběhová forma. Popisuje události, které právě probíhají, a odpovídá tak nejlépe přítomnému průběhovému času, na rozdíl od aoristu (viz výše).
U základních sloves se přítomný čas tvoří přidáním koncovky
-a a prodloužením samohlásky v kořenu slova. Například od slovesa
tul- "přijít" tak vznikne přítomný čas
túla "přichází" (jako anglické "is coming"). Koncovka -a zůstává stejná i v případě přidání dalších koncovek.
V případě odvozených sloves se také na konec přidává koncovka -a. Protože ale sloveso samotné už jedním -a končí, tak abychom se vyhnuli dvojici stejných samohlásek, první z nich se změní na -e-; sloveso je tak zakončeno
-ëa. Například z
tulta- "svolat" tak v přítomném čase vznikne
tultëa "svolává". Samohláska v kořeni slova se v tomto případě neprodlužuje, protože v quenye nemůže být dlouhá samohláska před shlukem souhlásek. V případě odvozených sloves, které mají koncovku pouze
-a, to ale možné je (protože neobsahují žídný shluk souhlásek), takže například sloveso
ora- "nutkat" má přítomný čas
órëa "nutká" (anglicky "is urging").
druh sloves | základní zakončení | tvoření přítomného času | příklad
|
---|
základní | - | ´-a | tul- -> túla
|
odvozená | -a | ´-ëa | ora- -> órëa
|
-ta, -ya (aj.) | -tëa, -yëa | tulta- -> tultëa, harya- -> haryëa
|
"´" značí prodloužení samohlásky v kořenu slova
Minulý čas
U
minulého času je situace o něco složitější. Sloveso v minulém čase je vždycky zakončené samohláskou
-ë (v množném čísle
-er), která je často součástí koncovky
-në. Základní slovesa musíme rozlišit podle toho, jakou souhláskou jsou zakončené, protože quenijská fonologie má některá omezující pravidla, kterých je třeba se držet.
Pokud sloveso končí na
-r,
-m nebo
-n, vytvoří se minulý čas jednoduše přidáním koncovky
-në, takže například ze sloves
car- "dělat",
tam- "ťukat" a
cen- "vidět" vznikne v minulém čase
carnë "viděl",
tamnë "ťukal" a
cennë "viděl".
U sloves končících na
-p,
-t a
-c nemůže být použita koncovka
-në, protože by vznikly shluky souhlásek -pn-, -tn- a -cn-, které nejsou v Quenye povolené. Tento problém je vyřešen tím, že
-n- je místo toho
vloženo do kořene slova před koncovou souhlásku. Vzniklé shluky
-nt- a
-nc- už jsou v pořádku. V případě sloves končících na -p dochází ještě k jedné změně, dané výslovností; místo -np- se tak použije
-mp-. Například slovesa
quet- "mluvit",
tec- "psát" a
top- "přikrýt" mají minulý čas
quentë "mluvil",
tencë "psal" a
tompë "přikryl".
A nakonec slovesa, která končí na
-l - u nich je situace podobná jako u předchozích skupin, až na to, že -n- se asimiluje a ve výsledku vznikne skupina
-ll-. Minulý čas slovesa
mel- "milovat" je tak
mellë "miloval".
U odvozených sloves je tvoření minulého času mnohem jednodušší - vždycky připojíme koncovku
-në. Od sloves
tulta- "svolat" a
harya "vlastnit" tak získéme
tultanë "svolal" a
haryanë "vlastnil".
U některých sloves končících na
ya- existuje ještě jistá zvláštnost, která se odvíjí od významu, ale o tom se zmíním později.
Když to shrnu, slovesa v minulém čase mají v zásadě buď koncovku
-ë a vložené
-n-, anebo koncovku
-në. Výjimkou jsou pak slovesa na
-l, kde místo -n- použijeme ještě jedno
-l-. Aby byla celá situace přehlednější, můžete se podívat na tabulku.
druh sloves | základní zakončení | tvoření minulého času | příklad
|
---|
základní | -r, -m, -n | -rnë, -mnë, -nnë | car- -> carnë, tam- -> tamnë, cen -> cennë
|
-t, -c | -ntë, -ncë | quet- -> quentë, tec- -> tencë
|
-p | -mpë | top- -> tompë
|
-l | -llë | mel- -> mellë
|
odvozená | -ta, -ya (aj.) | -tanë, -yanë | tulta- -> tultanë, harya- -> haryanë
|
Předpřítomný čas
Perfektum neboli
předpřítomný čas má v quenye podobný význam jako v angličtině (např. "he has come"). Dá se říct, že se jedná o děje, které se sice uskutečnily v minulosti, ale mají stále význam pro přítomnost, zpravidla proto, že nějakým způsobem trvají jejich následky. Na rozdíl od angličtiny (a například i němčiny), která pro vyjádření perfekta používá sloveso "to have", Quenya vyjadřuje předpřítomný čas jedním slovesným tvarem.
Tvoření perfekta je o něco složitější než u předchozích časů. Sloveso získá koncovku
-ië (případně v množném čísle
-ier), samohláska v kořenu slova se
prodlouží a navíc se na začátek slova přidá přepona, která je tvořena stejnou samohláskou, jaká je v kořenu slova (tentokrát krátkou). Takže slovesa
tul- "přijít",
not- "počítat",
car- "dělat",
tec- "psát",
ric- "zkroutit" mají perfektum
utúlië "přišel",
onótië "spočítal",
acárië "udělal",
etécië "napsal",
irícië "zkroutil".
Pokud jde o odvozená slovesa, tak se postupuje podobně. Připojí se koncovka
-ië, které v tomto případě nahradí koncové
-a. Samohláska v kořenu se většinou neprodlužuje, protože tato slovesa obsahují shluk souhlásek, před nímž nemůže být v Quenye dlouhá samohláska (situace je podobná jako u přítomného času). Předpona se opět tvoří stejně jako u základních sloves. Kupříkladu ze sloves
lanta- "padat",
tulta- "svolat" a
mapa- "uchopit, zmocnit se" tak vytvoříme perfektum
alantië,
utultië,
amápië (v posledním případě se samohláska v kořeni prodlužuje podobně jako u základních sloves, protože po ní nenásleduje žádný shluk samohlásek).
Slovesa s koncovkou
-ya se chovají podobně jako ostatní odvozená slovesa, až na to, že vzniklá koncovka -yië se zjednoduší na
-ië. Protože koncovka -ya tím beze stopy zmizí, sloveso se pak chová jako základní, včetně prodloužení kořenové samohlásky. Například
harya- "vlastnit",
ranya- "bloudit" a
tulya- "přivést" mají perfektum
ahárië,
aránië,
utúlië. Protože se tato slovesa v tomto případě chovají jako základní, nedá se někdy perfektum odlišit (například slovesa
tul- a
tulya-).
druh sloves | základní zakončení | tvoření perfekta | příklad
|
---|
základní | - | [a]-´-ië | tul- -> utúlië, not- -> onótië, car- -> acárië, tec- -> etécië, ric- -> irícië
|
odvozená | -ta | [a]- -tië | tulta- -> utultië
|
-ya | [a]-´-ië | harya- -> ahárië
|
-a | [a]-´-ië | mapa- -> amápië
|
[a] značí předponu tvořenou stejnou samohláskou jako je v kořenu
Budoucí čas
Quenijský
budoucí čas se tvoří přidáním koncovky
-uva (v množném čísle
-uvar). Z
car- "dělat",
tul- "přijít" tak vznikne
caruva,
tuluva. Odlišnost je u sloves, kde se v minulém čase vkládá nosovka (-m-, -n-) to znamená těch, která končí na
-t,
-c a
-p. U nich se stejná hláská vloží i v budoucím čase, takže například
quet- "mluvit",
tec- "psát" a
top- "přikrýt" tvoří budoucí čas
quentuva,
tencuva a
tompuva.
U odvozených sloves se postupuje stejně jako u základních, pouze se vypustí koncové
-a. Slovesa
lanta- "padat" a
tulya- "přivést" tak například mají budoucí čas
lantuva a
tulyuva.
druh sloves | základní zakončení | tvoření budoucího času | příklad
|
---|
základní | -t, -c | -ntuva, -ncuva | quet- -> quentuva, tec- -> tencuva
|
-p | -mpuva | top- -> tompuva
|
ostatní | -uva | car- -> caruva, tul- -> tuluva
|
odvozená | -ta, -ya (aj.) | -tuva, -yuva | lanta- -> lantuva, tulya- -> tulyuva
|
Další tvary
Kromě pěti známých časů se slovesa v Quenye mohou vyskytovat také v dalších tvarech:
infinitivu,
gerundiu a
imperativu.
Infinitiv
Pokud se má ve větě objevit sloveso ve tvaru
infinitivu, nepoužije se základní kmen slovesa, ale speciální tvary pro infinitiv. Základní slovesa získají v jednoduchém infinitivu koncovku
ë, jako například sloveso
quet- "mluvit" ve frázi
polin quetë "umím mluvit". U odvozených sloves je jednoduchý infinitiv totožný s kořenem. Jak si můžete všimtout, tvary jednoduchého infinitivu jsou identické s aoristem.
Kromě jednoduchého infinitivu je ale možné v Quenye vytořit ještě
prodloužený infinitiv. Ten se tvoří přidáním koncovky
-ta k jednoduchému infinitivu, přičemž u základních sloves se koncové
-ë změní na
-i-. Ze slovesa
car- "dělat", které má jednoduchý infinitiv
carë, tak například vznikne tvar
carita.
Prodloužený infinitiv má stejný význam jako jednoduchý, rozdíl je ale v tom, že k prodlouženému se dají připojovat i další koncovky. Výše zmíněný infinitiv
carita "udělat" se tak například přidáním předmětové koncovky
-s "to" změní v
caritas "udělat to".
Gerundium
Tvar zvaný
gerundium je podstatné jméno, odvozené od infinitivu slovesa. V angličtině je tvořený koncovkou "-ing". Svým významem ve větě má často blízko k infinitivu; anglické gerunndium se také do podle významu občas do češtiny překládá spíš jako infinitiv než jako podstatné jméno. V Quenye je také jedna z možností, jak vyjádřit gerunduim, použití prodlouženého infinitivu s koncovkou
-ita. Například
carita se podle dá do angličtiny přeložit infinitivem "to do" i gerunduem "doing"; do češtiny to ale téměř vždy přeložíme spíš jako infinitiv "dělat".
Gerundium ale můžeme tvořit také dalším způsobem - koncovkou
-ië. U odvozených sloves se tato koncovka chová podobně jako v předpřítomném čase, tzn. koncové
-a je vypuštěno, případně u sloves končících na
-ya je nahrazena celá koncovka. Ze sloves
quet- "mluvit",
not- "počítat",
tulta- "svolat" tak vznikne
quetië "mluvení",
notië "počítání"
tultië "svolání".
Ke gerundiu je možné přidávat pádovou koncovku
-n pro dativ. Znamená to, že něco je za určitým účelem, pro něco. Sloveso
enyal- "vzpomenout, připomenout" se tak vyskytuje například ve frázi
Elenna nórëo alcar enyalien "Pro
připomenutí slávy Země hvězdy".
Imperativ
Rozkazovací způsob neboli
imperativ základních sloves je možné tvořit dvěma způsoby. Prvním je použité jednoduchého infinitivu s částicí
á před slovem. Například ze sloves
car- "dělat" a
tec- "psát" vzniknou tvary
á carë "dělej" a
á tecë "piš". Kromě toho je možné tvořit infinitit koncovkou
-a (podobně jako v přítomném čase, ale bez prodloužení kmenové samohlásky). V tomto případě pak nepoužijeme částici
á. Z výše zmíněných sloves tedy můžeme vytvořit imperativ i takto:
cara,
teca.
U odvozených sloves je možné použít jenom první způsob, z částicí
á. Většinou se ale tato částice zkrátí na
a, a to tehdy, je-li na začátku dotyčného slovesa dlouhá slabika (je důležité si uvědomit, že jako dlouhá slabika se bere nejenom slabika s dlouhou samohláskou, ale také slabika s dvojhláskou a i slabika s krátkou samohláskou, pokud za ní následuje shluk souhlásek). Takže například
tulta- "svolat" a
laita- "chválit" mají imperativ
a tulta "svolej" a
a laita "chval"; zatímco třeba sloveso
mapa- "uchopit" začíná krátkou slabikou, a proto použijeme dlouhou částici:
á mapa "uchop".
Základní tvary imperativu se dají použít pro rozkaz jak v jednotném čísle tak i v množném.
A laita tak může znamenat "chval" i "chvalte".
Zápor se od imperativu vytvoří změnou částice
á nebo
a na
áva příp.
ava. Například
áva carë "nedělej" nebo
ava tulta "nesvolávej".
Zvláštní slovesa
Ne všechna quenijská slovesa pasují úplně přesně do popsaného systému. "Nepravidelnosti" mají ale často zdůvodnění v propracovaném jazykovém a hláskoslovném vývoji Quenyi, který Tolkien vymyslel, a z tohoto pohledu naopak nejsou nepravidelné vůbec. Takže je lepší mluvit spíš o "zvláštních" než o "nepravidelných" slovesech.
Změna -r- -> -ndë
Jedním z příkladů historicky zdůvodněné "nepravidelnosti" je sloveso
rer- "sít". Předpokládaný minulý čas tohoto slovesa by byl
**rernë, podobně jako
tir- ->
tirnë. Ve skutečnosti ale minulý čas zní
rendë. Vysvětlení této zvláštnosti leží v původu sloves: Zatímco sloveso
tir- "střežit" přesně odpovídá původnímu kořenu
TIR, takže
r v tomto slově bylo vždycky
r, koncové
r ve slovese
rer- "sít" vniklo z původního
d - původní kořen je
red. Minulý čas
rendë je tvořen jednoduchým vložením nosovky stejným způsobem jako například u slovesa
quet- ->
quentë. Nicméně, jak se Quenya vyvíjela z prvotní elfštiny, původní
d se přeměnilo na
r tam, kde stálo samotné. A tak se z původního kořene
RED stalo sloveso
rer-, ale minulý čas
rendë se nezměnil, protože tam
d nestojí samo, ale ve shluku
nd. Podobně asi bude fungovat i budoucí čas, který logicky bude
renduva.
Do stejné skupiny jako sloveso
rer- patří ještě slovesa
hyar- "rozetnout",
ser- "odpočívat" a
nir- "tlačit", protože jsou odvozena od kořenů
SYAD,
SED,
NID, takže minulé časy budou
hyandë,
sendë,
nindë.
Minulý čas sloves na -ya
Mezi slovesy s koncovkou
-ya se objevuje zajímavý jev - u některých z nich se i při tvoření minulého času koncovka vypouští. Jako příklad je známé sloveso
farya- "dostačovat" s minulým časem
farnë. Ještě zajímavější je potom sloveso
ulya- "téci, lít", u kterého Tolkien zmiňuje, že má
dva minulé časy, které se liší významem. V transitivním smyslu (s předmětem), tedy "lít něco" tvoří minulý čas pravidelně
ulyanë, zatímco v intransitivním smyslu (bez předmětu), tedy "lít se, téci" tvoří minulý čas
ullë. Je vypuštěna koncovka
-ya a se slovesem se zachází, jako by to bylo základní sloveso
ul-.
Podle dalších příkladů se tak dá odvodit, že vypouštění koncovky
-ya v minulém čase se týká speciálně
intransitivních sloves, jako je už zmíněné
farya- "dostačovat".
sloveso lelya-
Oba dva výše zmíněné případy (tedy změnu souhlásky v kořenu a vypuštění koncovky
-ya) kombinuje sloveso
lelya- "jít". To má minulý čas, který na první pohled vypadá naprosto nepravidelně -
lendë. Ale vychází z výše popsaných zákonitostí: Protože jde o intransitivní sloveso, je nejprve vypuštěna koncovka
-ya a se slovesem se pak zachází jako se základním. Zde se ale musí vzít v úvahu původ slovesa, které pochází z kořene
LED (původní tvar proto byl
ledyâ, což se změnilo na dnešní
lelya-). Minulý čas se tak tvoří podobně jako například od slovesa
ser-.
Zdroj:
Ardalambion
Zveřejněno: 1. září 2005
zpět